Po neúspěšných IUI, neúspěšné IVF, kdy jsem měla za sebou ET i KET jsem tak nějak ztratila naději. Kvůli psychice jsem potřebovala pauzu. A manžel taky. Cítila jsem, že si potřebuji dát pauzu od užívání hormonů. A hlavně jsem věděla, že se musím dát celkově dohromady.


Nadějný cyklus

Během 1. cyklu po KET mne nepříjemně píchalo v oblasti podbřišku. Objednala jsem se tedy pro jistotu na kontrolu k mé gynekoložce. Pozvala mne na 20. den cyklu. Byla jsem ráda, že se žádný problém nenašel. Navíc příjemným překvapením bylo, když se na ultrazvuku ukázal folikul těsně před ovulací (bolelo mne na druhé straně podbřišku než měla proběhnout ovulace). S paní doktorkou jsem řešila, že bych si odpočinula od užívání progesteronu, ale doporučila mi ho užívat i nadále. Počkala jsem tedy 2 dny a pak jsem ho zas na 10 dní nasadila. Zase jsem měla naději, že bych mohla otěhotnět. Bohužel k těhotenství nedošlo a já si oplakala další menstruaci.

Dám si pauzu

Řekla jsem si, že si fakt dám pauzu od všech hormonů. Chtěla jsem zjistit, jak mé tělo bude fungovat samo o sobě. Jediné, co jsem užívat nepřestala byl NatiFem. Navýšení správné hladiny inositolu trvá až 3 měsíce a nechtěla jsem o hladinu přijít a s užívání začínat zas od začátku. Také jsem cvičila Mojžíšovou.

Pánevní dno

Protože jsem chtěla být na další KET co nejvíce připravená, vyhledala jsem fyzioterapeutku specializující se na pánevní dno. Jednak jsem chtěla mít zkontrolované, že cviky dle Mojžíšové cvičím správně a jednak jsem chtěla zjistit, kde všude je problém.

Při první návštěvě se ukázalo, že s mou posturou je toho špatně hodně. Od lopatek, po špatné dýchání do břicha a spasmy břišní stěny, přes šíleně stažené pánevní dno. Fyzioterapeutka mi ukázala uvolňovací cviky, které jsem cvičila každý podvečer. Uvolňovací cviky na pánevní dno jsem cvičila několikrát v průběhu dne. Také jsem pokračovala v cvičení dle Mojžíšové.

Vzhledem k špatnému stavu pánevního dna mi radila s otěhotněním počkat než se uvolní, což odhadla na 3-4 měsíce.

Plán

Čekat 3-4 měsíce mi přišlo jako strašně dlouhá doba, protože miminko jsem chtěla hned. Ale srovnala jsem si to v hlavě a řekla si, že nebudu podstupovat KET, když podmínky pro uchycení embrya nejsou dobré.

V hlavě jsem si udělala plán co a jak. Co vše udělám před dalším KETem. Jak dlouho bych chtěla zkoušet cestu IVF než bych se aktivně začala zajímat o další cesty k dítěti. Také jsem si plánovala, jak se odborně posunu ve svém oboru a brzy jsem začala s teoretickou přípravou.

Nic nesleduji

Přestala jsem sledovat, kolikátý jsem den cyklu, kdy by teoreticky mohla být ovulace (když by byla) a kdy je potřeba nasadit progesteron, aby došla menstruace.

Pamatuji si, že jsme byli jeden z víkendů na návštěvě a já spala strašně neklidně, což jsem přikládala nepohodlné posteli. Zároveň mne ale braly křeče do podbřišku a opět se objevila ta samá ostrá bolest v oblasti pravého podbřišku. Ráno jsem říkala manželovi, že už mne to zase bolí a že se hned v pondělí objednám na kontrolu do CARu. Což jsem po víkendu skutečně udělala.

V úterý mi kamarádka oznámila, že je těhotná. Že nevěděla, jak mi to má říct (ví, co máme za sebou a že se dlouhodobě nedaří) a že čekala, zda náhodou nebudu taky těhotná. Říkala jsem jí, že jsem přestala brát Utrogestan a že jak jsem čekala, menstruace nedorazila. Přesvědčila mne, ať si zkusím udělat test.

Zase slzy

Další den ráno jsem byla 40. den cyklu (dopočítala jsem zpětně), tak jsem si tedy udělala těhotenský test. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale ihned vyskočily krásné //. Nikdy nezapomenu, jak jsem v šoku volala ještě polospícího manžela do koupelny. Obrečeli jsme to oba. Takže zase slzy, ale tentokrát slzy štěstí. Každý den se těšíme, až k nám přiletí čáp a my si pochováme naše malé čápátko 🙂

Share This