Povídání o cestě k miminku

Odpověď na komentář Em u článku Jak si vybrat přípravek s inositolem?

Pro přehlednost kopíruji: Mluvíte mi z duše. Snažíme se, ale je to někdy vysilující a mimo naši komfortní zónu. Je to hlavně z nervozity z toho druhého spermiogramu. Od začátku jsem to brala hodně vážně, možná i zbytečně a to hlavně proto, že jsem neměla zrovna dobrého lékaře (když to hodnotím zpětně, důvěra v lékaře je opravdu důležitá), taky mi od vysazení antikoncepce nefungoval cyklus a spíš se zhoršoval a jsem prostě taková nervózní povaha. Až teď vnímám situaci jako trochu stabilní, i když se na druhou stranu nervuju tím, co už teď víme (špatný spermiogram a progesteron). Že CAR není 100% jistota otěhotnění bohužel vím také. Mám v plánu ještě zkusit homeopatii jako takovou okrajovou “berličku”, protože tomu na 100% nevěřím.
Gratuluju! Už jsem slyšela moc takových příběhů, kdy se to podařilo, když člověk všechno vzdal. Mám i takový případ v okolí, také s PCOS. Sama jsem nad tím uvažovala mockrát – prostě to nechat všechno plavat a nic nebrat, nepřemýšlet nad tím, dát si 3 kávy místo jedné a alkoholu dle libosti :-), ale netroufám si na to, protože nevím, jaké by to mohlo mít následky (beru mateří kašičku, kontryhel, nosifol duoactiv, magnosolv, duphaston/gynprodyl) na potenciální těhotenství, protože neznám svoji situaci tak podrobně. Vysadila jste opravdu úplně všechno? Brala jste taky nějaké doplňky stravy? Dělala jste nějaké cvičení? Já s tím chci ještě počkat, CAR stejně asi neutečeme.

Před necelým půl rokem jsem měla možnost osobně navštívit přednášku MUDr. Heleny Máslové (nějaké přednášky lze dohledat i na youtube). Mimo jiné hovořila o tom, že vypnutí všech sil k cíli být těhotná je mnohdy dost kontraproduktivní. Ty ženy mají v hlavě pomyslný úkolníček, co všechno musí, aby to vyšlo. Hovořila o tom, že je to defakto srovnatelně stresující jako přeplněný diář manažerek. Sama jsem v tomhle režimu nějakou dobu fungovala (užívala jsem inositol, bylinky, pila čaje, cvičila hormonální jogu i Mojžíšovou). Skutečně to bylo stresující. Výsledkem bylo jakési vyhoření a vzdání všeho. Pak následovala fáze, kdy jsem začala pracovat na tom mít se ráda a dělat dobře sama sobě. Koupila jsem si náramek z měsíčního kamene a růženínu. S ezoteričnem mám trochu problém, netuším zda léčivá síla kamenů může nebo nemůže fungovat, pro mě se stal ten náramek jakýmsi talismanem. Měla jsem radost z toho, že náramek nosím.
Nemůžu říct, že bych to vzdala nebo na miminko přestala myslet, protože to nebyla pravda. Plánovala jsem na jaro další KET, ale potřebovala jsem si alespoň na chvíli odpočinout od sledování cyklu a užívání progesteronu. Jediný inositol (Natifem) jsem užívala pořád, plus teda léky, které užívám dlouhodobě. Začala jsem cvičit Mojžíšovou s cílem, že udělám všechno pro to, aby u mě na KET byly ideální podmínky. A jak píšete, nechtěla jsem řešit, zda si dát alkohol. 3 dny před zjištěním těhotenství jsem pila Metaxu, zpoždění jsem přikládala vysazení progesteronu 🙂

Ano, přesně tak to je. Těžko se z toho vystupuje. Moc dobře se to pamatuji. Není to tak, že by byl člověk nepřející, ale spíš vždy na mne padla veliká sebelítost a obava, jestli to vůbec někdy vyjde. A okolí tomu moc nepřidá, po svatbě všichni očekávají, že hned budeme těhotné a když měsíce a roky plynou, tak se pořád ptají, kdy už to bude. Musím říct, že své rozhodnutí vše říci rodině považuji za docela vysvobozující, nikdo se pak na nic neptal.
Držte se! Je to náročné, ale je důležité to nevzdat.